sobota 30. března 2013

Believe (21)


Je tam trochu odskok od toho, co se dělo posledně, ale snad to nebude příliš vadit.


Věnování: Vždycky přemýšlím komu a snažím se tak nějak všem, kteří vím, že komentují či vůbec u mě čtou. Dneska bych chtěla věnovat tuhle kapitolu R. Kuchiki (netuším kdo jsi, ale připojil/a ses k blogu jako nová/ý člen/ka a proto ti to věnuji)



O dva týdny později

Jake

Vystoupím z auta a pohlédnu na obrovský dům, který spíš připomíná něco jako menší palác. Nekecám.
Vybavení interiéru, které je starožitné a velmi drahé, tak zhruba odpovídá i tomu, jak dům vypadá zvenčí.
Znám to místo. Vyrůstal jsem tady…Hrával si na zahradě u jezírka, ve kterém plavali rybičky. Schovával se v bludišti z keřů…Mám hodně vzpomínek na tohle místo, ale na život s Pauliem stále žádné. Mrzí mě to. Chtěl bych si pamatovat, co jsme spolu zažili.
Paulie, který se taky pomalu vysouká z auta, vypadá sklesle, smutně možná trochu naštvaně..? Ráno při snídani jsme spolu skoro nemluvili. Vlastně on se mnou prohodil sotva dobré ráno.
V posledních dvou dnech mezi námi vládla ponurá atmosféra. Oba jsme věděli, že se blíží setkání s mými rodiči, a tak se snažili tomu tématu spíše vyhýbat. Svoje rozhodnutí jsem Pauliemu nepověděl, protože pevně jsem se rozhodl, až dnes ráno.
On pro mě neskutečně moc znamená. Ty dva týdny… S nikým jsem si toho snad nikdy tolik nepopovídal, tak jako s Pauliem. Nedokážu přijít na to, co mě k němu tolik přitahuje, ale je neodolatelný. Taky se na tom podepsalo, kolikrát jsme spolu spali.
„Paulie..“ Oslovím ho, ale on kráčí k domu. Patrně už chce mít tohle všechno za sebou, protože jak jsem se dozvěděl, tak moje rodiče příliš v lásce nemá a ani oni jeho nemají.
Povzdechnu si a jdu za ním plouživým krokem.

Paulie

Nevím, o co se to Jake snaží. Je nám spolu tak skvěle. Začínám si zvykat na jeho nové já a on mi nedokáže prostě odpovědět, jestli se mnou bude i nadále bydlet. Jsem z toho špatný. Může se rozhodnout zůstat bydlet u těch..nechci být sprostý..u těch neurvalců, co bych potom sám dělal?Ani si nepředstavuji, že by to takhle dopadlo.
Zastavím se před vchodovými dveřmi a čekám, až mě Jake dohoní. I když chci, aby už bylo po všem, nehodlám jít dovnitř jako první. Na to nemám dostatek odvahy, ale myslím, že při mém rozpoložení jí ani nebude potřeba. Adrenalin v krvi mi ji dodá sám. Jsem totiž schopný se s Jakeovou matkou pořádně pohádat, když mě naštve. Už se to jednou stalo. Tenkrát mě Jake musel odtáhnout pryč ..
Jake zazvoní na zvonek a musí se natáhnout přese mě.
„Paulie prosím, nemrač se.“ Snaží se mě trochu usměrnit. Bere mou ruku do své, ale vysmeknu se mu.
„A co mám dělat?“ Syknu.
V tom se otevřou dveře, ve kterých stojí oba rodiče. S Jakem zarytě stojíme mlčky vedle sebe. On se usmívá, ale já ne. Na mou otázku už neodpoví.
„Dobrý den.“ Pozdravím suše a kývnu na ně. Jakeova upjatá matka se na mě ani nepodívá a Jakeův otec mi lehce pokývne zpátky. Přijde mi trochu rozumnější, než ONA. Ta si stojí za svými názory, které jí cpal do hlavy nevím kdo.
„Mami, tati.“
„Broučku.“ Objímá se hned matka se svým synem šťastně.
Jako bych tady nebyl. Asi umím předpovídat budoucnost, protože přesně takhle jsem očekával, že to bude probíhat. Ignorují mně na plné čáře. Jake samozřejmě ne, to by mi neudělal, ale stejně se věnuje víc jim jak mě. Může za to trochu i moje nálada, protože se k Jakeovi nechovám nejlíp, jenomže stejně žárlím. Zbytečně, ale přece.
Protáhnu se dovnitř kolem nich. Založím si ruce na hrudi.
„Jak se máš, Jakeu? Už je ti dobře?“ Ptá se ho matka. V jejím obličeji jsou znát obavy, ale ne o zdraví svého syna.
„Je mi fajn, ale zatím jsem si pořád na nic nevzpomněl.“ Jeho matce se viditelně uleví. O to se bojí, protože kdyby si Jake vzpomněl, tak už tady ani nejsme.
Ušklíbnu se. Mrcha jedna vypočítavá. Zahrává si se svým synem jako s hračkou. Je to velice zručná manipulátorka.
„Pojď se posadit.“ Ukáže směrem k obývacímu pokoji.
„Paulie..“ Vztáhne ke mně ruku, aby mě vedl za sebou a já, i když mám na něj vztek, tak
se jí uchopím, abych nasral tu fúrii.
Samozřejmě, že se mi to povede. Vidím, jak celá rudne zteky. No nic neřekne.
Usadíme se s Jakem společně na pohovce. Jeho rodiče naproti nám. Všichni jsou ticho. To ticho by se dalo krájet.
„Jakeu, tak jak jsi se rozhodl?“ Optá se s očekáváním žena. Ani náhodou teda nechodí kolem horké kaše.
„Ten měsíc u Paulieho mi moc pomohl. Nepamatuju si poslední dva roky, které jsme spolu strávili. Znovu jsem se do něj zamiloval, ale rozhodl jsem se pro bydlení tady.“ Dokončí Jake.
Dělá se mi mdlo z toho, co se děje. Proč říká, že mě miluje a přitom mě opouští? Do očí mi vhrknou slzy a ihned stékají po tvářích. Já..já to nechápu. Měl jim říct, že mě má rád a chce bydlet se mnou, abychom prostě tvořili pár, ale on místo toho vybalí tohle… Je to pro mě nečekané. Nepřipravoval jsem se na takovou možnost.
Na nikoho z těch tří se ani nepodívám a vyběhnu pryč z místnosti.
Z tohohle domu.
Od jeho matky.
Od Jakea…

6 komentářů:

  1. Fruxíku!!!!
    Tohle néééé!!!
    Tohle jim nedělej, vždyt má Paulieho rád, tak proč se chce stěhovat k rodičů? To není možné! Určitě jsem špatně četla.... a jakmile si to přečtu znova, bude tam, že Jake zůstává s ním a kope svoje rodiče do prdele... že to tak bude!!!
    Nyuuuuuu

    OdpovědětVymazat
  2. Cože cožééé!? :OO to si děláš srandu Frux..!!
    Jakto že nebudou bydlet spolu?!.. Achjoo já to nechápu :PP Když ho miluje tak prooč?!! Rychle dál nebo to schytáš brouku :** Jinak skvělej díl jako vždy zlato.. Ale nezlob :P :*

    Šoteček :))

    OdpovědětVymazat
  3. Ale no táák...Paulie, ty blbe, kdybys sis vyslechl Jakeovi důvody!
    Ah bože, já tak nesnáším Jakeovu matku. Je to kráva, která se chce zbavit Paulieho!

    OdpovědětVymazat
  4. Fuck -.- FUCK -.- F.U.C.K -.- omlouvám se, že jsem sprostá, jenže tohle se dělá?!?! Chci další dílek a hned! A čekám na vysvětlení :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak toto som vážne nečakala. Chudák Paulie. Znova spadol beznádeje. Jake mu svojím správaním posledný mesiac dal nádej a znova ju mu vzal. Zničil jeho srdce a dušu. Zahubil ich znovu nájdenú lásku. Tak toto neodčiní ani do konca života nech by sa akokoľvek snažil. No niečo mi hovorí, že pre Jake to nebolo ľahké rozhodnutie. Ako keby sa chcel týmto rozhodnutím k niečomu priblížiť alebo pochopiť. Vyzerá to tak, že nechce byť s Pauliem pokiaľ si nespomenie. Pretože ho miluje chce získať naspäť všetky svoje spomienky na neho. Má asi pocit neúplnosti i výčitiek svedomia, že na minulosť na ktorú Paulie neustále spomína on nepozná. Naozaj neviem. Jediné čo viem s istotou tak to, že toto bude poriadna skúška pre oboch a ich lásku. Teším sa na ďalší diel:)

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  6. katka omlouvám se za zpoždění skvělé jsi to napsala letím koukat na pokračování

    OdpovědětVymazat